Franz Thomé

Ředitel divadla, za jehož vedení vznikla Praga: kariéra od Vídně přes Rigu do Prahy a čestný hrob na Olšanských hřbitovech.

Carl II. der Frauenprüfer · 1807–1872 · ředitel pražského Stavovského divadla

Moderní, umělecky ztvárněná ilustrace plnovousého muže v žaketu, podle dochovaných popisů Franze Thomého
Žádný dobový portrét Franze Thomého se nedochoval v rozlišení dostatečném pro tuto stránku — jediné známé původní vyobrazení (Illustrirte Zeitung) je na to příliš malé. Tato stránka proto ukazuje moderní, umělecky ztvárněnou ilustraci podle dochovaných popisů. Nejde o dobový snímek.
„Lulu, milí přátelé. Rozhlédněte se kolem sebe."
To by jistě řekl Carl II. der Frauenprüfer — Franz Thomé, Urschlaraffe a spoluzakladatel Schlaraffie — kdyby tuto stránku znal. Humorná moderní animace, nejde o dobový záznam

Původ a cesta do Prahy

Narodil se 21. listopadu 1807 ve Vídni jako syn kancelářského úředníka ve službách ruského velvyslance. V sedmnácti letech odešel k divadlu. Následovala angažmá ve Vídni, Čechách, Brně, Paříži, Pešti a Norimberku; od října 1841 v Mohuči, kde hrál hlavní roli v 29 hrách. Ředitelské posty jej zavedly do Lublaně, Lvova, Klagenfurtu, Štýrského Hradce (1850–53) a Rigy (1853–58) — tam v roce 1857 přivedl s „Tannhäuserem" vůbec první Wagnerovu operu do Finska. V roce 1858 se z devíti uchazečů prosadil o vedení pražského Stavovského divadla. [HLA-12]

Čím byl v Reychu Praga a co vykonal

Thomé je postavou, na níž si Praga sama zakládá svůj původ: jeho roztržka s uměleckým spolkem „Arcadia" na jaře 1859, vyvolaná slovem „proletář", byla podnětem k Proletarier-Clubu — z něhož 10. října 1859 vzešla Schlaraffia. → Slovo, které vše spustilo

Jako ředitel formoval soubor, z něhož vzešli zakladatelé; pod jeho vedením měly v roce 1866 premiéru Smetanovy opery Prodaná nevěsta a Braniboři v Čechách, a od roku 1862 do roku 1866 vedl navíc České prozatímní divadlo. V roce 1859 nechal, s Johannem Augustem Stögerem jako tichým společníkem, postavit Novoměstskou arénu s 3 000 místy — stavbu, která jej přivedla do finanční tísně a vyvolala roztržku se Stögerem. [HLA-12]

Další osudy

Po první mozkové mrtvici v roce 1870 se vrátil do Prahy a zemřel tam 22. května 1872 ve věku 65 let. A. U. 150 (2009) jej XXIV. koncil ve Vorarlbergu zvolil 21. čestným rytířem Allschlaraffie — 137 let po jeho smrti. [VCH IV]

Kde dnes odpočívá

Jeho hrob se nachází na Olšanských hřbitovech v Praze; k 200. výročí narození jej nechal zemský svaz Austria restaurovat.

„Carl II. je základním pilířem Schlaraffie. Je zakládajícím, spojujícím a smiřujícím principem, s heslem »Jednota« […] Carl II. je a navždy zůstane otcem Schlaraffie. Carl II. je ale zároveň tyranem ze Syrakus, přesto miluje Schlaraffii jako své vlastní dítě."

— Rt Drasal vom Glockenthurm, Chronica Allschlaraffiae [CHR-A]

Prameny k této osobnosti: [HLA-12, CHR-A, VCH IV]Zpět k Urschlaraffům