Praha, město umění
Praha měla v 19. století pověst umělecké metropole prvního řádu. Stavovské divadlo stálo pod vedením svého ředitele Franze Thomého — vybraného roku 1858 z devíti uchazečů — na vrcholu své slávy; německý a český soubor si dělily tutéž scénu, a v této budově Mozart o sedmdesát let dříve osobně dirigoval svého Dona Giovanniho.
Měšťanstvo se po ztroskotání revoluce roku 1848 uchýlilo do salonní kultury. Střediskem uměleckého života byl umělecký spolek Arcadia, v jehož výboru zasedali akademický ředitel Eduard Engerth, dvorní rada Karl Egon Ebert, ředitel konzervatoře Jan Bedřich Kittl, univerzitní profesor baron Leonhardi, redaktor Ferdinand Břetislav Mikovec — a Franz Thomé.
Většina pozdějších zakladatelů byli herci, pěvci a hudebníci v sezónních angažmá: lidé se vzděláním a vtipem, ale bez majetku a bez společenského zajištění. To je půda, na níž vyrůstá všechno další.
Praha, když Schlaraffia začínala
Jedna věta k městu, protože rámuje celý příběh. Roku 1846 čítala Praha podle farních údajů 66 046 německy mluvících a 36 687 česky mluvících obyvatel — údaj, který je pravděpodobně nadsazen ve prospěch německy mluvících. Roku 1880 to bylo 39 000 německy mluvících při 213 000 obyvatelích, roku 1910 už jen 33 000 při 405 000: pod deset procent.
Německy mluvící pražské měšťanstvo mělo své instituce: Stavovské divadlo, od roku 1882 Nové německé divadlo, v témže roce rozdělenou Karlovu univerzitu, noviny jako Bohemia a od roku 1876 Prager Tagblatt.
Schlaraffia vznikla roku 1859 — právě na začátku tohoto úpadku, nikoli na jeho konci. Nebyla spolkem většiny, která si dopřává kratochvíli, nýbrž od počátku spolkem skupiny, která se zmenšovala. Prager Tagblatt byl 5. dubna 1939 nacionálními socialisty zastaven, několik týdnů před zákazem Schlaraffie. Nakonec bylo obojí pryč. → Konec, 1933 až 1939
Spor
„Bohužel bylo mezitím i v »Arcadii« hojně zastoupeno parádnictví, a když jednoho dne ředitel Thome navrhl k přijetí jednoho ze svých členů, který, jak bylo ve městě obecně známo, nebyl nikterak přehnaně požehnán pozemskými statky, došlo mezi Thomem a členy výboru »Arcadie« k výměně názorů, v jejímž průběhu padlo slovo »proletář«. Rozhořčen takovou urážkou jednoho ze svých členů, oznámil Thome své vystoupení z »Arcadie«.“
— Rt Drasal vom Glockenthurm, Chronica Allschlaraffiae, I. díl [CHR-A]
Uražený má jméno a kronika svazu ho o šedesát let později výslovně jmenuje, aby ho vzala v ochranu:
„Zdůraznit to se zdá důležité kvůli záchraně cti mladého operního pěvce Alberta Eilerse. Přišel, osmadvacetiletý, roku 1858 do Prahy. […] Zůstává tedy, že Eilers byl sice ‚chudák', ale jinak bezúhonný, charakterně bezvadný, vysokými ideály naplněný muž.“
— Kronika svazu Allschlaraffia, díl I [VCH I]
Vzdor
Thomé a postižení se obrátili ke společnosti, která neměla ani jméno, ani stanovy a scházela se každý večer ve Freund's Restauration na rohu Wassergasse a Grube. A dali si přesně to jméno, kterým je urazili:
„Avšak konsternace netrvala dlouho, brzy opět zvítězily veselost a humor, a za jásotu bylo rozhodnuto pojmenovat bezejmennou tabulovou společnost, »Arcadii« navzdory, »Proletarier-Club«.“ [CHR-A]
Jména proletářů
Zde je poprvé vidět, jak schlaraffská jména vznikají: z povolání, s přimhouřeným okem. Z těchto osmi přezdívek se o dva roky později staly Ritternamen.
| Proletarier-Name | Profan | Povolání |
|---|---|---|
| Taktstockproletarier | Wilhelm Jahn | Kapelník |
| Bauproletarier | Heinrich Mick | Stavitel |
| Mehlproletarier | Allram | Kupec |
| Tenorproletarier | Eduard Bachmann | Tenorista |
| Balletproletarier | Wenzel Reissinger | Baletní mistr |
| Bassproletarier | Albert Eilers | Basista |
| Celloproletarier | Goltermann | Violoncellista |
| Federproletarier | Carl Tobisch | Redaktor |
[CHR-A]
Ještě téhož večera vzniklo Proletarier-Quartett, jehož text i hudbu složil Eilers a zpívali je Bachmann, Slanský, Mick a Eilers. Zpěv tak stál od první hodiny v centru dění — není doplňkem Schlaraffie, nýbrž jejím zárodkem. [CHR-A, BRA-11]
Co zůstává otevřené
Drasal klade rozchod s Arcadií na jaro 1859. Rakouský biografický slovník, Allgemeine Deutsche Biographie a český publicista Servác Heller naproti tomu jako rok založení pražské Arcadie uvádějí až 1860 — a Thomého při jejím ustavení jako zvoleného člena vedení. Pak by byl ještě po založení Schlaraffie ve vedení spolku, který v hněvu opustil.
Tento rozpor není vyřešen. → Co jistě nevíme