Jak to vypráví kronika
Společnosti hrozilo, že usne. Co se stalo potom, popisuje Drasal takto:
„Společenské večery byly časem navštěvovány řidčeji, počet členů se zmenšoval a už se obávalo úplného rozpadu Proletářského spolku; tu vyzval operní pěvec Albert Eilers zbylé věrné soukmenovce dne 10. října 1859, aby se rukou i slovem zavázali, věrně a pevně držet pohromadě, a na návrh pero-proletáře (Tobische) byl tak nově založenému spolku dán název Schlaraffia a vedle pěstování umění a humoru bylo na jeho prapor napsáno také vroucí přátelství a bratrská láska.“ [CHR-A]
A hned nato:
„Allram, který již dlouho patřil ke spolku jako Mouční proletář, ihned složil zakládací píseň uvedenou v naší Sbírce písní, kapelník Jahn ji zhudebnil, přičemž noty psal na zadní stranu jídelního lístku, a když kolem půlnoci většina ostatních hostů odešla, zazpívali všichni přítomní novou zakládací píseň č. 1 poprvé s nadšením.“ [CHR-A]
Wilhelm Jahn se od té doby jmenuje: Mager der doppelte Speiszettel. Později se na sedmnáct let stal ředitelem Vídeňské dvorní opery — déle než kdokoli před ním nebo po něm.
První sloka zakládací písně:
Přátelé, založme dnes veselý spolek, / věrně a pevně se spojme; kéž vydrží dlouho; / zpívejme vesele a rádi, všechny starosti nechme doma! / S jásotem teď spolku provoláváme „Vivat“! [VCH I]
A tak to pokračovalo, když ostatní hosté odešli:
„Nově založený spolek, který si denně udržoval svůj štamgast u Freunda, si ovšem musel v přítomnosti ostatních hostů zachovávat jistou zdrženlivost, ale když se tito kolem půlnoci vzdálili, začal teprve opravdový schlaraffský život. Zpívaly se sbory a písně, přednášely se básnické projevy a k tomu kolovala vesele a vlhce mohutná číše, z jejíchž vln se pilo občerstvení a zapomnění na všechny světské starosti. Marnivosti a směšnosti tohoto světa byly zesměšňovány slavnostním, bláznivým kultem.“ [CHR-A]
Poslední věta je celý program.
Co bylo jinak
Drasal psal v roce 1898, téměř čtyřicet let po událostech, a psal podle doslechu — což sám nezastíral: „Bohatý byl materiál, který jsem měl k dispozici, ale často vykazoval i mezery, jejichž vyplnění se mi ne vždy podařilo.“ Svazová kronika ho v roce 1959 opravila ve třech bodech. Patří sem, a ne do poznámky pod čarou, protože díky nim je založení spolku zajímavější, ne menší.
Jméno ten večer nepadlo
„Je zcela vyloučeno, aby ti, kdo se sešli 10. října 1859, jen tak bez dalšího, pouze na návrh redaktora Tobische, přijali bez námitek to přece jen velmi podivné a nápadné jméno ‚Schlaraffia‘. O tomto jméně tehdy večer pravděpodobně vůbec ještě nebyla řeč.“ [VCH I]
Důkaz je prostý a přesvědčivý: obě původní sloky zakládací písně slovo „Schlaraffia“ neobsahují. Teprve třetí sloka, kterou o rok později přibásnil Eilers, mluví o „milé zemi Schlaraffenland“. [VCH I, BRA-11]
Odkud Tobisch to slovo měl, není objasněno. Kronika se domnívá, že vzniklo jako protějšek k Arcadii, podle německého vzoru tvoření slov: Arcadien – Arcadia / Schlaraffien – Schlaraffia.
Nebyl to rytířský spolek
„Při založení nového spolku dne 10. října 1859 nestálo u kolébky ‚rytířství‘. […] Když byl spolek ‚Schlaraffia‘ založen, scházeli se jeho členové v běžném občanském oděvu, bez jakéhokoli odznaku a zejména bez pokrývky hlavy či jiné ozdoby. Oficiální oslovení znělo: ‚Moji pánové!‘. Nebylo tu ještě ani ono důvěrné ‚Ihr‘, natožpak jiskřička ‚rytířství‘!“ [VCH I]
Oslovení „Moji pánové“ bylo zavrženo teprve 27. listopadu 1860 a nahrazeno voláním „Schlaraffen, slyšte!“. Vše, co se dnes považuje za schlaraffské — čapka, ornát, pasování na rytíře, ceremoniál —, přišlo později. Odkud to přišlo, je vlastní příběh: → Odkud přišla hra
Místem založení nebyl Hopfenstock
Chronologia samotné Pragy uvádí: „10. 10. 1859: Založení Schlaraffie v 1. kmenovém Burgu Hopfenstock“. Svazová kronika tomu rozhodně odporuje:
„Jediný záznam v ‚Chronologii‘ zní: ‚10. 10. 1859: Založení Schlaraffie v 1. kmenovém Burgu Hopfenstock‘ — a — to je špatně! Založení se odehrálo ve starém kmenovém lokálu (Proletářského klubu) v ‚hostinci U Freunda‘.“ [VCH I]
Hopfenstock byl obsazen až na podzim 1860. To, že jej hrabě Gleichen roku 1861 přesto nazval „kolébkou Schlaraffie“, má možná zcela jiný důvod — i to je popsáno na stránce o původu hry.
1861 — z kruhu u stolu se stává spolek
| Datum | Událost |
|---|---|
| 9. února | Přestěhování z Hopfenstocku do pivní pevnosti „Stadt Jerusalem“ |
| 5. března | Usnesení nechat spolek úředně konstituovat. Nejstarší pohár je pokřtěn jménem Aha a prohlášen za „svatyni svatých“ |
| 9. března | Návrh stanov je přijat, přítomno je 19 Recken |
| 18. března | Žádost o koncesi jde na pražské policejní ředitelství, podepsána Franzem Thomé, Eduardem Bachmannem a Wilhelmem Jahnem |
| 23. dubna | Shakespearovská slavnost v prostorách „Bohemia“ — první velká slavnost, „z poloviny dámy“ |
| 14. května | Přestěhování do Novoměstské divadelní zahrady |
| 21. května | Brněnská Schlaraffia je uznána jako pobočka — první dcera |
| 25. května | Ritter Cotta předává Schlaraffenklänge, první zpěvník, 100 výtisků |
| 30. května | Svěcení praporu při výletě do Závisti — tento prapor se dochoval |
| 8. června | Deputace Schlaraffinen předává vyšívaný prapor |
| 9. června | Policejní ředitelství povoluje činnost spolku, spis č. 30 689 |
| 28. června | Ritter Cotta daruje spolku živého Uhu |
| 20. července | Plato opouští Prahu. Jeho rozlučková řeč končí: „Buďte jednotní! jednotní! jednotní!“ |
| 21. září | Usnesení „navždy slavit výroční slavnost založení každoročně 10. října“ |
| 12. prosince | První Burgfrawenabend |
[CHR-A, HLA-12, VCH II]
K čemu měl spolek sloužit
Z pražského spolkového rejstříku, zápis z roku 1861:
„Ředitel a členové stavovského divadla tvoří spolek, jehož účelem je: nejen se bavit veselostí a nevinným žertem, nýbrž především prostřednictvím setkávání se svými kolegy, jinými umělci a přáteli umění si vyměňovat vzájemné zkušenosti, poučovat se a rozšiřovat své znalosti.“
Rozhovory o politice a náboženství byly zakázány. Členem se mohl stát pouze muž; k přijetí bylo třeba dvoutřetinové většiny. V roce 1896 byl účel nově formulován: „Pěstování umění a humoru, jakož i další šíření děl krásných umění a beletrie.“ [HLA-12]