Uhu tu nebyl od samého počátku — a ve znaku Pragy nestojí dodnes.
Krásná legenda
Rozšířené vyprávění zní, jako by Uhu byl přítomen od první hodiny:
„V době založení Schlaraffie se společnost scházela v hostinci U Freunda, na rohu Vodní a Jámy. Freund byl dříve ve službách knížete z Öttingenu a poté, co z jeho služeb odešel a v Praze si zřídil hostinec, přivezl ze zámku do Prahy několik starých vyřazených loveckých trofejí, jimiž vyzdobil hostinskou místnost. Mezi nimi byl i vycpaný výr, zavěšený volně u stropu. Přímo pod tímto ptákem se 10. října 1859 konalo založení Schlaraffie."
— Chronik des Verbandes Allschlaraffia I
Sám Albert Eilers ptáka roku 1874 vyložil v Schlaraffia Zeitung:
„…jako pták noci, jako atribut všech moudrých bohyň a jako veselý pták noci […] byl zvolen heraldickým znakovým zvířetem, symbolem schlaraffského osvícení a moudrosti."
Co je skutečně doloženo
Kronika svazu pokládá toto vyprávění za pozdější přikrášlení — a dokládá proč:
„Vyprávění o ‚Uhuovi', visícím ze stropu a vznášejícím se nad štamgastským stolem (na ‚obraze proletářů' vůbec není!), je jistě velmi pěkné. Avšak teprve po ‚poháru Aha' přišel ‚Uhu' 1. 12. 1860 v podobě nádherného křišťálového korbelu s víkem jako třetí ‚dobrý duch' Schlaraffie. A teprve v roce 1861 (28. brachmondu) přiletěl Uhu, strážce a patron, jako živý pták ke Schlaraffii!"
Schlaraffský odborný spis Altar in Schlaraffia to říká ještě přímočařeji:
„Při založení ‚Pragy' o Uhuovi ještě nebyla řeč. Teprve později byl ‚ochranným duchům' Aha, Oho, Uhu vztyčen oltář, před nímž se lidé oddaně klaněli. Dnešní úcta k Uhuovi jako ‚ochrannému duchu' Schlaraffie je výsledkem vývoje, který v sobě zahrnuje prvky řeckého světa (Pallas Athéna), různých jiných mytologií a mnohé další."
Skutečná časová osa
| Datum | Událost |
|---|---|
| 1. prosince 1860 | Rytíř Calicot věnuje křišťálový korbel s víkem, na jehož víku je postava výra. Křest jménem Uhu, třetí „dobrý duch" po Aha a Oho |
| 28. června 1861 | Rytíř Cotta daruje spolku živého výra |
| Říjen 1863 | Živý výr umírá a je vycpán: „od té doby se skví jako duch Schlaraffie před Oberschlaraffem u vládního stolu" |
| 11. listopadu 1865 | V Berlíně je Uhu u mladé Berolinie zvolen ochranným patronem |
| 1876, I. koncil v Lipsii | Uhu je postaven nad Aha a prohlášen symbolem celé Allschlaraffie |
| 1898, V. koncil ve Vindoboně | Zavedení letopočtu a. U. — anno Uhui |
Jak Uhu porazil Aha — Lipsia 1876
Až do roku 1876 byl pro Pragu vlastně vyšším symbolem Aha — starší pohár, pokřtěný roku 1861. Pak však na zakládajícím koncilu Allschlaraffie došlo ke sporu:
„Pro ‚Pragu' platila podle staré tradice za symbol posvátná nádoba ‚Aha'. ‚Berolinia' naproti tomu chtěla za symbol svého ptáka, ‚Uhua'. Rytíř ‚Krakehl' z Berolinie vystoupil proti Praze způsobem masivním a velmi neuctivým, když prohlásil: ‚Kde a co je vlastně váš Aha? Vždyť je to pijácký pohár!' Praga musela, aby neohrozila úspěšný průběh sjednocovacích jednání, ustoupit. Tak byl ‚Uhu' postaven nad ‚Aha' a zvolen symbolem Schlaraffie."
Tento kompromis je dodnes zachycen ve Spiegel der Allschlaraffia:
„Každé Schlaraffenreych stojí pod ochranou Uhua, který se při výlevech radosti zjevuje jako ‚Aha' a všude tam, kde vyjde najevo prvek odporující cílům Schlaraffie, jako ‚Oho'."
Tím byl nejmladší ze tří dobrých duchů prohlášen za nejdůležitějšího — nikoli z přesvědčení, nýbrž proto, že Allmutter nechtěla nechat jednání ztroskotat. → Aha, Oho a Uhu
Pointa: ve znaku Pragy žádný Uhu není
Kdo hledá znak Pragy, hledá marně ptáka. Znak zobrazuje šikmo dělený štít, vlevo nahoře hlavu v trojcípé šaškovské čapce na zlatém poli a vpravo dole pohár na vysoké noze na modrém poli — Aha. Reychovské barvy modrá a žlutá. Všechny dceřiné Reyche musely tento znak převzít, většinou jako srdeční štítek — s Aha uvnitř, nikoli s Uhuem, který mu roku 1876 sebral prvenství.
Jak Uhu působil na nezasvěcené
Z Vorarlberger Volksblatt z roku 1889, namířeného proti Colonie Veltcuria, v úplnosti otištěno Drasalem:
„Oslavovanou toho večera je prý vycpaná sova, trůnící na pyramidě z živých rostlin. […] Sova je symbolem bohyně Athény. Athéna však je zosobněný, božsky uctívaný rozum. Páni ze »Schlaraffie« tedy vlastně uctívají rozum, když se třikrát hluboce ukloní před sovou."
Odpůrce chtěl Schlaraffii zesměšnit — a přitom jejímu vlastnímu kultu porozuměl lépe, než sám chtěl.
Prameny k této stránce: Chronik des Verbandes Allschlaraffia, díl I; Altar in Schlaraffia; Albert Eilers, Schlaraffia Zeitung, 1874; Drasal, Chronica Allschlaraffiae; Spiegel der Allschlaraffia; Vorarlberger Volksblatt, 1889.