Allmutterburg ve Štěpánské

V roce 1897 si Allmutter Praga postavila vlastní Burg. V roce 1976 padl její rytířský sál, v roce 1998 se do fasády vrátila brána. Co je z toho dnes k vidění.

Kde to je

Štěpánská 623/40, 110 00 Praha 1 – Nové Město

Dnes tam stojí hotel Almanac X Alcron. Na severní straně vnější zdi, vedle vjezdu do podzemních garáží, je ve fasádě zasazena brána — nikam nevede, je to slepá brána. Vedle ní visí dvojjazyčná pamětní deska. Nad branou trůní odlitý Uhu, vysoký necelých 0,75 metru.

Nejbližší metro: Muzeum (linky A a C) nebo Můstek (A a B). Tramvaj: Vodičkova. Z Václavského náměstí je to pět minut pěšky.

Zobrazení mapy: vlastní sada dlaždic na této doméně, žádné spojení s cizími mapovými servery. © Přispěvatelé OpenStreetMap. → Naplánovat trasu (otevře OpenStreetMap)

→ Všechny zastávky prohlídky na jedné mapě

Co tu stálo

Dne 25. ledna 1896 předstoupil Rt Barnabas der Steinreiche před 59 Sassen a předložil plán:

„Dne 25. Ledového měsíce 1596 předložil Jeho Blahorodí Barnabas v přítomnosti 59 Sassen záměr, koupit pozemek ve Štěpánské za 27 000 fl. a postavit na něm vlastní Burg a nájemní dům s hostinskými prostorami. Návrh byl schválen jednomyslně.“ [CHR-A]

(Kronika datuje o 300 let zpět — 1596 znamená 1896. → Anno Uhui: jak Schlaraffen počítají)

Peníze pocházely z vlastních řad: 4 500 zlatých z darů a 13 500 zlatých ve 135 podílových listech po 100 zlatých. Kdy začala demolice staré budovy, uvádějí prameny rozdílně: schlaraffská tradice uvádí 18. srpen 1896, odborná studie Muzea hlavního města Prahy 30. srpen 1896 a odvolává se přitom na noviny Politik z téhož dne. [KAL-25] Obě data zde stojí, dokud jedno z nich to druhé nepřebije.

Stavba vznikla podle plánů architekta Františka Buldry na obdélné parcele o rozloze 619,34 metru čtverečního se zahradou; uliční fronta měřila zhruba deset metrů. Zvenčí šlo o obyčejný nájemní dům — rytířský sál ležel skrytě ve dvorním křídle, vymalovaný předními umělci z řad pražské Schlaraffie. Návrh sálu dodal Praga-Sasse Rt Murillo, občanským jménem Parcival de Vry, technický ředitel Německého zemského divadla; podal jej mimo soutěž a na jaře 1897 byl jednomyslně vybrán proti šesti dalším návrhům. Na krčmě Burgu visela cedule „Burgschenke“; v domě hospodařil podnik „Restaurant Töpfer, Schlaraffia, Stefansgasse 36“. [KAL-25]

Poslední Sippung ve starém sídle se konala 27. března 1897, spojená s pasováním na rytíře. Dne 13. listopadu 1897 se Praga nastěhovala, dne 20. listopadu Burg vysvětil Hkt. Barbarossa.

Obrázek bude doplněn
Interiér sippungového sálu, historická pohlednice
Sippungový sál Allmutterburgu. Pohlednice, před rokem 1918. 〔Sbírka / poskytovatel snímku〕

Kdo Burg zaplatil

Burg Allmutter nebyl dar ani fundace. Byla to sbírka.

Shromáždění z 25. ledna 1896 nepřijalo jen onen plán. Zvolilo ze svého středu patnáctičlennou komisi pro stavební dozor, založilo Burgbaufond a vyhlásilo mezi vlastními členy sbírku. Rt Barnabas der Steinreiche, který plán přednesl, byl v občanském životě Anton Weiße, majitel továrny na mlýnské kameny. [KAL-25]

Nejvyšší jednotlivý dar přišel od Oberschlaraffa des Inneren, Rt Violuse vom Felde — Maxe Feilchenfelda, ředitele Böhmische Escompte-Bank. Dal 20 000 zlatých, vypracoval finanční plán stavby a tímto krokem přivedl další zámožné Sassen k tomu, aby své příspěvky dopsali. [KAL-25]

Jak se těchto 20 000 zlatých vztahuje k číslům kroniky — 27 000 fl. zamýšlené kupní ceny, 4 500 fl. darů, 135 podílových listů po 100 fl. —, není vyjasněno. Může jít o tentýž postup ve dvou stupních, nebo o dvě různé sbírky. Čísla proto stojí vedle sebe a nesčítají se. → Co jistě nevíme

Na konci dubna 1896 byl pozemek koupen: dům se zahradou zvaný U Kolářů, podle zjištění magistrátní stavební komise jeden „z nejstarších domů Prahy“, jehož historie sahala až do doby vlády Václava IV. Byl zbořen. [KAL-25]

Městská rada schválila návrh architekta Františka Buldry 30. června 1896, stavební povolení následovalo 11. července. Dne 14. srpna 1897 byl hotový nájemní dům předán k užívání — bez sálu a bez kuželny, které ještě nebyly dokončeny. [KAL-25]

Kdo chce tu větu domyslet, musí jen přečíst pořadí: Dům Allmutter zaplatila pražská členská základna, a nemalá část této členské základny byla německy mluvící a židovská. O třicet šest let později přijaly říšskoněmecké Reychy árijský paragraf. → Konec, 1933 až 1939

O deset dní později

Ve dnech 30. listopadu a 1. prosince 1897 byl dům obležen během pražských prosincových nepokojů. Krupobití kamenů zničilo veškerá okenní i zrcadlová skla, krčma Burgu byla zcela vyrabována. Dne 30. listopadu zasáhla armáda, 1. prosince policie. Sippungy 4. a 11. prosince odpadly. V mnoha Reychách Uhuversa se poté konaly „protestní shromáždění“.

„Ta ale byla krátce před vnitřním dokončením při pražských pouličních nepokojích roku 1597 postižena českou chátrou, vyrabována a zle poničena, takže se slavnostní nastěhování mohlo uskutečnit až roku 1598.“ [VCH II]

Allmutterburg se tak stal cílem národnostního násilí už čtyřicet let před svým koncem.

Co se v těchto týdnech v Praze dělo — a jaké rozhodnutí Allmutter 2. prosince 1897, v den stanného práva, učinila —, stojí na vlastní stránce. → Christmond 1897

Co všechno v tom domě žilo

Burg byl obytný dům. Při sčítání lidu roku 1900 tam žilo jednadvacet lidí: hostinský Franz Feitl s rodinou, který v přízemí vedl plzeňskou restauraci, několik Sassen — a ve třetím patře Albert Martens, na jiných stránkách tohoto webu Maertens, který pod Ritternamen Drasal vom Glockenthurm napsal Chronicu Allschlaraffiae. Kronikář Allschlaraffie tedy bydlel v Burgu, o němž psal. Nějakou dobu bydlel v domě také Barnabas. [KAL-25]

V domě sídlilo kromě toho vydavatelství Schlaraffie, které vydávalo Der Schlaraffia Zeyttungen a každoroční kmenové seznamy. Do redakčního výboru patřil Rt Bimson der Lichtdrucker — Arthur Bellmann, pražský tiskař, vydavatel a fotograf, spolumajitel tiskárny Carl Bellmann. Prostory se občas pronajímaly, mimo jiné přátelskému Deutscher Polytechnischer Verein. [KAL-25]

A žilo se podle pevného rytmu. Sippung byla v Praze v sobotu ve 21 hodin. Kuželkové večery byly v úterý, a první úterý v měsíci u nich směly být ženy. Frühschoppen — dopolední posezení — byl dvakrát v týdnu, v pátek a v neděli v 11 hodin. [KAL-25] → Ženy Pragy

Nad trůnem úřadujícího Oberschlaraffa stál Uhu — mezi bustami dvou Ehrenschlaraffen, kteří nikdy Schlaraffy nebyli: Goethe jako Ritter Faust a Schiller jako Ritter Funke. [KAL-25]

Jak zmizel

Tady se tvrdošíjně drží mylná domněnka: že Burg padl za oběť stavbě hotelu Alcron (1929–1932). Není to pravda.

Roku 1939 byl majetek Pragy zabaven. Ještě v roce 1968, během Pražského jara, si mohl jeden Schlaraffe Burg prohlédnout — „tehdy již (uměle vyvolaným) zřícením ohrožený a určený k demolici“ [VCH IV].

„O demolici dvorního křídla se spolkovým sálem bylo rozhodnuto v roce 1976, zdůvodněné zchátralostí objektu a ‚údajně nežádoucím německým nacionalismem spolku‘. […] Celá budova pak zmizela při přestavbě hotelu Alcron v devadesátých letech, kdy byla stavebně začleněna do nově rekonstruovaného hotelu.“ — Renáta Kalašová, Allmutterburg, 2025 [KAL-25]

Národní památkový ústav usoudil, že dům patřil „včetně mobiliáře nepochybně k nejhodnotnějším pražským spolkovým prostorám“.

Vzpomínka na Pragu byla dvakrát politicky vymazána: v roce 1939 nacionálními socialisty, v roce 1976 komunistickou památkovou správou.

Brána — a co vedle ní zmizelo

V roce 1998, po celkové rekonstrukci hotelu, byla brána osazena do nové fasády. Je jediným stavebním znamením na tomto místě — a považuje se za originál, nikoli za repliku: kovaná brána Burgu sama zůstala, na rozdíl od téměř všeho ostatního, v Praze.

Co v Praze nezůstalo, byly řezané dřevěné výplně dveří, které patřily k téže bráně Burgu. Nad překladem stálo, vyřezáno do dřeva, mezi dvěma rozetami heslo IN ARTE VOLUPTAS. Každé křídlo neslo mušlovou korunku, páskové ornamenty — a uprostřed vyřezávaný znak Pragy: kosmo dělený štít s hlavou v trojcípé rolničkové čapce a s pohárem Aha.

Černobílý snímek originální dvoukřídlé brány Burgu s bohatě zdobenými výplněmi dveří, nad ní obloukové pole
Originální výplně dveří brány Burgu Allmutter Pragy ve Štěpánské, s vyřezávaným heslem IN ARTE VOLUPTAS nad překladem a znakem Pragy na obou křídlech. 〔Snímek / sbírka / datace〕

Tyto výplně existují dodnes. Rt Murano je po více než dvouletém úsilí získal legální cestou a zachránil je těsně před demolicí. Dnes se nacházejí ve vysokém Reychu Babenbergia zu Bamberg, kde zdobí Ahallaschrein; emblém „In Arte Voluptas“ tam zdobí bránu Metisburgu. [VCH III, VCH IV]

Dva originály tedy, na dvou místech: Kovová brána zůstala v Praze, na svém původním místě. Její řezané dřevěné výplně se znakem Pragy stojí dnes, zachráněné, v h. R. Babenbergia zu Bamberg. → Brána, výplně dveří, zábradlí — celý příběh

A ještě jedna zajímavá odbočka: Když Junker Andres z Reychu „Am Erlenanger“ v zimě 2005/06 stál před branou, chtěl si odlitého Uhu nad ní odnést s sebou a nemohl — tak si ho napodobil v mědi a pověsil jako svítidlo nad svou Rostru. A to, a jedině to, je skutečně kopie.

Brána Burgu se choulí / k šedému mramoru – jak je to strašné! / Však vysoko nahoře trůní stále / Uhu, kovový, matný a třpytivý.

— Jk Andres (232), Ritterarbeit, a. U. 147

→ Brána, výplně dveří, zábradlí

Na závěr

Drasal ukončil v roce 1898 svůj první svazek kroniky, krátce poté, co se Praga nastěhovala, jedinou větou:

„Na shledanou v novém, starém Teutoburgu!“ [CHR-A]