Kde to je
Štěpánská 623/40, 110 00 Praha 1 – Nové Město
Dnes tam stojí hotel Almanac X Alcron. Na severní straně vnější zdi, vedle vjezdu do podzemních garáží, je ve fasádě zasazena brána — nikam nevede, je to slepá brána. Vedle ní visí dvojjazyčná pamětní deska. Nad branou trůní odlitý Uhu, vysoký necelých 0,75 metru.
Nejbližší metro: Muzeum (linky A a C) nebo Můstek (A a B). Tramvaj: Vodičkova. Z Václavského náměstí je to pět minut pěšky.
Zobrazení mapy: vlastní sada dlaždic na této doméně, žádné spojení s cizími mapovými servery. © Přispěvatelé OpenStreetMap. → Naplánovat trasu (otevře OpenStreetMap)
→ Všechny zastávky prohlídky na jedné mapě
Co tu stálo
Dne 25. ledna 1896 předstoupil Rt Barnabas der Steinreiche před 59 Sassen a předložil plán:
„Dne 25. Ledového měsíce 1596 předložil Jeho Blahorodí Barnabas v přítomnosti 59 Sassen záměr, koupit pozemek ve Štěpánské za 27 000 fl. a postavit na něm vlastní Burg a nájemní dům s hostinskými prostorami. Návrh byl schválen jednomyslně.“ [CHR-A]
(Kronika datuje o 300 let zpět — 1596 znamená 1896. → Anno Uhui: jak Schlaraffen počítají)
Peníze pocházely z vlastních řad: 4 500 zlatých z darů a 13 500 zlatých ve 135 podílových listech po 100 zlatých. Kdy začala demolice staré budovy, uvádějí prameny rozdílně: schlaraffská tradice uvádí 18. srpen 1896, odborná studie Muzea hlavního města Prahy 30. srpen 1896 a odvolává se přitom na noviny Politik z téhož dne. [KAL-25] Obě data zde stojí, dokud jedno z nich to druhé nepřebije.
Stavba vznikla podle plánů architekta Františka Buldry na obdélné parcele o rozloze 619,34 metru čtverečního se zahradou; uliční fronta měřila zhruba deset metrů. Zvenčí šlo o obyčejný nájemní dům — rytířský sál ležel skrytě ve dvorním křídle, vymalovaný předními umělci z řad pražské Schlaraffie. Návrh sálu dodal Praga-Sasse Rt Murillo, občanským jménem Parcival de Vry, technický ředitel Německého zemského divadla; podal jej mimo soutěž a na jaře 1897 byl jednomyslně vybrán proti šesti dalším návrhům. Na krčmě Burgu visela cedule „Burgschenke“; v domě hospodařil podnik „Restaurant Töpfer, Schlaraffia, Stefansgasse 36“. [KAL-25]
Poslední Sippung ve starém sídle se konala 27. března 1897, spojená s pasováním na rytíře. Dne 13. listopadu 1897 se Praga nastěhovala, dne 20. listopadu Burg vysvětil Hkt. Barbarossa.
Sippungový sál Allmutterburgu. Pohlednice, před rokem 1918. 〔Sbírka / poskytovatel snímku〕
Kdo Burg zaplatil
Burg Allmutter nebyl dar ani fundace. Byla to sbírka.
Shromáždění z 25. ledna 1896 nepřijalo jen onen plán. Zvolilo ze svého středu patnáctičlennou komisi pro stavební dozor, založilo Burgbaufond a vyhlásilo mezi vlastními členy sbírku. Rt Barnabas der Steinreiche, který plán přednesl, byl v občanském životě Anton Weiße, majitel továrny na mlýnské kameny. [KAL-25]
Nejvyšší jednotlivý dar přišel od Oberschlaraffa des Inneren, Rt Violuse vom Felde — Maxe Feilchenfelda, ředitele Böhmische Escompte-Bank. Dal 20 000 zlatých, vypracoval finanční plán stavby a tímto krokem přivedl další zámožné Sassen k tomu, aby své příspěvky dopsali. [KAL-25]
Jak se těchto 20 000 zlatých vztahuje k číslům kroniky — 27 000 fl. zamýšlené kupní ceny, 4 500 fl. darů, 135 podílových listů po 100 fl. —, není vyjasněno. Může jít o tentýž postup ve dvou stupních, nebo o dvě různé sbírky. Čísla proto stojí vedle sebe a nesčítají se. → Co jistě nevíme
Na konci dubna 1896 byl pozemek koupen: dům se zahradou zvaný U Kolářů, podle zjištění magistrátní stavební komise jeden „z nejstarších domů Prahy“, jehož historie sahala až do doby vlády Václava IV. Byl zbořen. [KAL-25]
Městská rada schválila návrh architekta Františka Buldry 30. června 1896, stavební povolení následovalo 11. července. Dne 14. srpna 1897 byl hotový nájemní dům předán k užívání — bez sálu a bez kuželny, které ještě nebyly dokončeny. [KAL-25]
Kdo chce tu větu domyslet, musí jen přečíst pořadí: Dům Allmutter zaplatila pražská členská základna, a nemalá část této členské základny byla německy mluvící a židovská. O třicet šest let později přijaly říšskoněmecké Reychy árijský paragraf. → Konec, 1933 až 1939
O deset dní později
Ve dnech 30. listopadu a 1. prosince 1897 byl dům obležen během pražských prosincových nepokojů. Krupobití kamenů zničilo veškerá okenní i zrcadlová skla, krčma Burgu byla zcela vyrabována. Dne 30. listopadu zasáhla armáda, 1. prosince policie. Sippungy 4. a 11. prosince odpadly. V mnoha Reychách Uhuversa se poté konaly „protestní shromáždění“.
„Ta ale byla krátce před vnitřním dokončením při pražských pouličních nepokojích roku 1597 postižena českou chátrou, vyrabována a zle poničena, takže se slavnostní nastěhování mohlo uskutečnit až roku 1598.“ [VCH II]
Allmutterburg se tak stal cílem národnostního násilí už čtyřicet let před svým koncem.
Co se v těchto týdnech v Praze dělo — a jaké rozhodnutí Allmutter 2. prosince 1897, v den stanného práva, učinila —, stojí na vlastní stránce. → Christmond 1897
Co všechno v tom domě žilo
Burg byl obytný dům. Při sčítání lidu roku 1900 tam žilo jednadvacet lidí: hostinský Franz Feitl s rodinou, který v přízemí vedl plzeňskou restauraci, několik Sassen — a ve třetím patře Albert Martens, na jiných stránkách tohoto webu Maertens, který pod Ritternamen Drasal vom Glockenthurm napsal Chronicu Allschlaraffiae. Kronikář Allschlaraffie tedy bydlel v Burgu, o němž psal. Nějakou dobu bydlel v domě také Barnabas. [KAL-25]
V domě sídlilo kromě toho vydavatelství Schlaraffie, které vydávalo Der Schlaraffia Zeyttungen a každoroční kmenové seznamy. Do redakčního výboru patřil Rt Bimson der Lichtdrucker — Arthur Bellmann, pražský tiskař, vydavatel a fotograf, spolumajitel tiskárny Carl Bellmann. Prostory se občas pronajímaly, mimo jiné přátelskému Deutscher Polytechnischer Verein. [KAL-25]
A žilo se podle pevného rytmu. Sippung byla v Praze v sobotu ve 21 hodin. Kuželkové večery byly v úterý, a první úterý v měsíci u nich směly být ženy. Frühschoppen — dopolední posezení — byl dvakrát v týdnu, v pátek a v neděli v 11 hodin. [KAL-25] → Ženy Pragy
Nad trůnem úřadujícího Oberschlaraffa stál Uhu — mezi bustami dvou Ehrenschlaraffen, kteří nikdy Schlaraffy nebyli: Goethe jako Ritter Faust a Schiller jako Ritter Funke. [KAL-25]
Jak zmizel
Tady se tvrdošíjně drží mylná domněnka: že Burg padl za oběť stavbě hotelu Alcron (1929–1932). Není to pravda.
Roku 1939 byl majetek Pragy zabaven. Ještě v roce 1968, během Pražského jara, si mohl jeden Schlaraffe Burg prohlédnout — „tehdy již (uměle vyvolaným) zřícením ohrožený a určený k demolici“ [VCH IV].
„O demolici dvorního křídla se spolkovým sálem bylo rozhodnuto v roce 1976, zdůvodněné zchátralostí objektu a ‚údajně nežádoucím německým nacionalismem spolku‘. […] Celá budova pak zmizela při přestavbě hotelu Alcron v devadesátých letech, kdy byla stavebně začleněna do nově rekonstruovaného hotelu.“ — Renáta Kalašová, Allmutterburg, 2025 [KAL-25]
Národní památkový ústav usoudil, že dům patřil „včetně mobiliáře nepochybně k nejhodnotnějším pražským spolkovým prostorám“.
Vzpomínka na Pragu byla dvakrát politicky vymazána: v roce 1939 nacionálními socialisty, v roce 1976 komunistickou památkovou správou.
Brána — a co vedle ní zmizelo
V roce 1998, po celkové rekonstrukci hotelu, byla brána osazena do nové fasády. Je jediným stavebním znamením na tomto místě — a považuje se za originál, nikoli za repliku: kovaná brána Burgu sama zůstala, na rozdíl od téměř všeho ostatního, v Praze.
Co v Praze nezůstalo, byly řezané dřevěné výplně dveří, které patřily k téže bráně Burgu. Nad překladem stálo, vyřezáno do dřeva, mezi dvěma rozetami heslo IN ARTE VOLUPTAS. Každé křídlo neslo mušlovou korunku, páskové ornamenty — a uprostřed vyřezávaný znak Pragy: kosmo dělený štít s hlavou v trojcípé rolničkové čapce a s pohárem Aha.
Tyto výplně existují dodnes. Rt Murano je po více než dvouletém úsilí získal legální cestou a zachránil je těsně před demolicí. Dnes se nacházejí ve vysokém Reychu Babenbergia zu Bamberg, kde zdobí Ahallaschrein; emblém „In Arte Voluptas“ tam zdobí bránu Metisburgu. [VCH III, VCH IV]
Dva originály tedy, na dvou místech: Kovová brána zůstala v Praze, na svém původním místě. Její řezané dřevěné výplně se znakem Pragy stojí dnes, zachráněné, v h. R. Babenbergia zu Bamberg. → Brána, výplně dveří, zábradlí — celý příběh
A ještě jedna zajímavá odbočka: Když Junker Andres z Reychu „Am Erlenanger“ v zimě 2005/06 stál před branou, chtěl si odlitého Uhu nad ní odnést s sebou a nemohl — tak si ho napodobil v mědi a pověsil jako svítidlo nad svou Rostru. A to, a jedině to, je skutečně kopie.
Brána Burgu se choulí / k šedému mramoru – jak je to strašné! / Však vysoko nahoře trůní stále / Uhu, kovový, matný a třpytivý.
— Jk Andres (232), Ritterarbeit, a. U. 147
→ Brána, výplně dveří, zábradlí
Na závěr
Drasal ukončil v roce 1898 svůj první svazek kroniky, krátce poté, co se Praga nastěhovala, jedinou větou:
„Na shledanou v novém, starém Teutoburgu!“ [CHR-A]