Co zde nenajdete: obhajobu, omluvu ani modernizaci.
Nejprve jedno upřesnění
„Allmutter“ není žádná ženská bytost, nýbrž čestný titul samotné Pragy jako mateřského Reychu všech schlaraffských Reychů. → Jak se z Pragy stala Allmutter
Skutečné ženské výrazy spolku znějí: Burgfrau (manželka Sasseho), Burgmaid (dcera), Knäpplein (syn), Burgschreck (tchyně, žertem), Pilgerin (ženský host); souhrnné označení pro rodinné příslušníky je Tross.
První pravidlo je vyloučení
Nejstarší doložená věta Pragy k tomuto tématu stojí ve stanovách, podaných 18. března 1861:
„Členy se mohli stát pouze muži a k přijetí nového člena potřeboval dotyčný souhlas nejméně dvou třetin všech členů spolku, což u nás zůstalo beze změny až do zániku Schlaraffie.“
— Hlavničková
A přesto u toho byly od samého počátku
To je ten skutečný příběh a je doložen lépe, než by člověk čekal. Všechny následující nálezy pocházejí z prvního roku po ustavení spolku:
| Datum | Událost |
|---|---|
| 23. dubna 1861 | Shakespearovská slavnost v prostorách „Bohemie“: „z poloviny dámy“, které slavnosti dodaly obzvlášť slavnostní ráz; tanec až do časného rána |
| 21. května 1861 | Dopis z Brna: „naše ženy — které mají denně přístup — připravují pokrmy“ |
| 30. května 1861 | Svěcení praporu na Závisti. První zmínka slova „Schlaraffinen“ v kronice — prapor byl „všemi Schlaraffinen a Schlaraffen přibit na žerď svého bytí“ |
| 8. června 1861 | Deputace Schlaraffinen předává vyšívaný prapor; „Burgfrau Carl II. při tom pronesla několik slov“ |
| 12. prosince 1861 | První Burgfrawenabend: „Schlaraffia poprvé přijímá pozvané přátele“ |
| 6. února 1862 | Jubilejní oslava Ritter Cactus, „i s Burgfrau a svými dvěma půvabnými dcerami“; ples až do bílého rána |
| 18. června 1862 | „velký Sternfest s Burgfrawen“ |
| 16. srpna / 22. října 1862 | Usnesení pravidelně pořádat dámský večer, resp. dámský jour fixe |
| 11. března 1865 | Vystřízlivění: „Ze 14 pozvaných dam se dostavila jen jedna“ |
Nejstarší doloženou zmínkou o ženách v souvislosti s Pragou je tedy 23. duben 1861, nejstarším použitím slova „Schlaraffinen“ 30. květen 1861, první vlastní akcí pro Burgfrauen 12. prosinec 1861.
Zásadní postoj svazu
Z kapitoly „Schlaraffia a ženy“ kroniky svazu:
„A víme o velkém zájmu, o lásce a upřímném nadšení Burgfrauen pro Schlaraffii a o jejich radosti být ve svazu uznávány a ctěny jako ‚Schlaraffinen'. Nejraději by se sippingu účastnily přímo, a je jim líto, že smějí oficiálně být přítomny jen na ‚Burgfrauenabendech', ‚Uhubaumfeyerech' a při zvláštních příležitostech. Ale — schlaraffství je ‚mužské dílo'! V § 1 Spiegelu se píše: ‚Schlaraffia je společenství mužů …'“
Tatáž kronika zároveň zaznamenává faktické změkčení tohoto pravidla — i kritiku, kterou to vyvolalo:
„O tom, že by Burgfrauen vůbec z nějakého jiného důvodu než Burgfrauenabend směly být připuštěny k sippungu, není ve Spiegelu ani v Ceremoniale ani zmínka. Dnes se naproti tomu všude slaví zakládací slavnosti, Burgweyhen, Sanktionen, Ursippenfeyern a podobně za účasti Burgfrauen. A na závěr pak přijde ‚veselé protančení', tedy Burg, zasvěcený Uhu, se promění v taneční sál.“
Hlavničková popisuje tutéž praxi z české strany střízlivěji:
„Ženám byl přístup na sippungy jinak přísně zakázán a povolen jen ve zcela mimořádných případech. Například při oslavě kulatých narozenin některého Schlaraffena směla jeho rodina překročit práh Burgu a předat mu dárek. Brzy však musela znovu odejít.“
Na Concilu v Salcburku roku 1929 bylo přihlášeno 713 Schlaraffenů a 451 doprovázejících osob — nejkonkrétnější číslo o ženské účasti, jaké prameny nabízejí.
Tón, který nesmí zůstat bez komentáře
Schlaraffský průvodce Prahou „Memento Pragae!“ z roku 1884 píše, že nejkrásnější květiny pražské flóry mají přirozeně Ritteři a že si čas od času uspořádají výstavu, aby se jimi pochlubili — „těmto výstavám se říká dámský večer.“ Hlavničková k tomu suše poznamenává: „Galantnosti tedy zřejmě nescházelo žádnému z Ritterů tohoto ryze mužského spolku.“
Ten žert je dnes těžko stravitelný. Na tuto stránku patří — ale se zasazením do kontextu, ne jako anekdota.
V písňové tvorbě
Ženy se v písňové tvorbě objevují od roku 1886: „An Schlaraffias Frauen“ (1886), „Schlaraffias Frauen“ (1895), „Burgfrauenbangk“ a „Burgfrauenlied“ (obě 1890), „Das Lied von der Tante Ihi“ (1890), později „Geh' Burgfrau sei fidel“ (1950). Jsou to oslavné písně: osoby jsou v nich přímo oslovovány a, jak se píše v literatuře, „prakticky vzpívány do spolku“.
Prameny k této stránce: Hlavničková, diplomová práce; Drasal, Chronica Allschlaraffiae; Kronika svazu Allschlaraffia, kapitola „Schlaraffia a ženy“; Memento Pragae!, 1884. Doplňkově: schlaraffenfreunde.de.